7.12.2006
Už dlouho jsme přemýšleli, že Mišulce - jako Vánoční dárek - pořídíme kamarádku.
Mamka stále váhala a odmítala druhé zvíře. Pokud jste četli článek o tom, jak jsem dostala Mišku, tak už víte, že mamka prostě zvířata v bytě nesnese. Vymlouvala se všemožnýmy způsoby - jako že nechce, aby jsme si z Miščiného morčátka udělali jen její hračku a neměli ji rádi, nebo aby se nestalo, že budem mít rádi jen druhé morče a Mišku ne, a naopak.
Souhra náhod ale způsobila, že Miška před měsícem onamocněla a to ne málo!! Bylo to opravdu vážné a mysleli jsme, že nemoci podlehne. V zoufalé situaci, jsme přísahali, že pokud se Miška uzdraví, koupíme jí kamarádku.
Dnes je to téměř měsíc, co se Miška uzdravila a tak jsem se vrhla na realizování slibu.
Nejprve jsem usilovně hledala morčátka v bazarech na internetu, protože jsem chtěla odrostlejší morčátko a taky jsem chtěla pomoct zvířátku, které už není u někoho doma vítáno.
Na internetu nebylo po dobu celého měsíce nic, co by mne zaujalo. Psala jsem na různé inzeráty a vyptávala se, jak mají morčátko staré, odkud jsou, atd, ale většinou se jednalo jen o kluky, nebo byly morčátka už prodaná.
Teprve až jsem narazila na stránku jedné holky, která tak náhodou bydlela ve vedlejším městečku. Měli se jí narodit mláďátka rozetek a tak jsem zareagovala!! Sice jsme rozetku nechtěli, ale jiná možnost nebyla.
Se sourozenci jsme si představovali odrostlejší holčičku, nejlépe hladkosrstou a s klidnou povahou. Aby mohla naši Mišku trochu krotit!!
S majitelkou nových rozetek jsem si dopisovala asi 3 týdny. Nakonec však vše dopadlo tak, že žádné mladé nebyly.
Ocitla jsem se v beznaději a strachu, že budu muset jít do toho strašného zverimexu ze kterého pochází i Miška a koupit společnici tam!!
Všechno to na štěstí trvalo jen chvíli. Mamka ještě ten den přišla z práce a řekla mi, že Broňka - matka mé kamarádky Míši, která bohužel začala brát drogy - se chce zbavit morčátka, které jim Míša zanechala. Broňka ho prý strčila do králikárny u tety k agresivním králikům. Bylo mi jasné, jaký to pro morče musel být šok a pocítila jsem lítost, protože jsem ho znala.
Jmenovala se Blbka, ale říkali jí Blbaňka, Blbaňa atd. Krásné hladkosrsté morčátko, které uplatňovalo svůj apetit hlavně na citrusových plodech a na vojtěškových granulích. Taky to bylo značně vidět.
Jednou ji Míša přinesla k nám aby se skamarádila s Miškou. Miška jí dávala najevo svou radost a Blbka jí bublání láskyplně vracela. Sice jsem ji viděla jen párkrát, ale při pohledu na ni mi připadala nádherná (ostatně jako všechny morčátka).
Vše bylo jasné.
Blbaňka byla před čtyřmi měsíci - když jsem ji u nás viděla naposledy - krásné klidné morčátko, které když jste pustili, tak zůstalo tam, kde jste ho nechali. Což bylo přesně opak Mišky. Jak už jsem říkala, byla řádně vykrmená, takže když jsem ji chovala, měla jsem pocit, že chovám spíše bobra, než něžné morčátko!! A ty oči - kdyby jste je viděli!! Hned mě upoutala pohledem a tím jejím krásným bubláním. Moje Miška je proti Blbce břídil na bublání!!
Bohužel měla Blbaňka pochmurnou minulost. Ostatně jako většina morčátek.
Narodila se a byla matce odebrána a umístěna do zverimexu, kde ji koupil Míšin kluk a dal jí ho k lednovým narozeninám (podle toho počítám, že má Blbka asi rok). Bohužel byla Blbaňka už březí, když ji Míša dostala, a tak se zanedlouho narodily 4 morčátečka. Bohužel Blbanka byla moc mladá a nestihla pořádně mladé olízat. Všechna se udusila.
Miša mi povídala, jak ráno přišla k akváriu a uviděla ta mrtvá tělíčka. Blbaňka mezi nimi ležela s vykulenýma očičkama, byla naprosto zmatená a vyděšená. Dalších pár týdnů prý nechtěla ani pořádně jíst. Víte, bylo mi skoro do breku, když mi to Míša líčila.
Rozhodně jsem ji v té králikárně nemohla nechat!! Cítila jsem jakoby povinnost, že se jí prostě musím ujat. Mamka protestovala a né málo. Vadila jí Blbčina velikost - "je moc velká" - tvrdila mamka. Musela jsem použít trochu nátlaku a citů, aby mamka nakonec svolila.
Šla jsem vše domluvit za Broňou a za necelý týden jsem si pro Blbku šla. Byla zabalená v krabici, tak jsem ji otevřela a ona chudinka byla tak zmatená!! Celá se počůrala. Bylo mi jí líto. Tak jsem rychle utíkala domů, aby nebyla zbytečně ve stresu.
Doma ji můj přítel vytáhl z krabice a dal jí do kýblu na prádlo, kde už bylo rozprostřené i seno. Já jsem mezitím čistila akvárko, které jsme k ní dostali.
Nejprve se počůrala. Nové prostředí pro ni bylo očividně dost stresující, ale zachvíli začala papat senečko a tak jsme byly šťastní, že se tak rychle adaptuje.
Po chvíli jsem ji vytáhla a trochu se s ní mazlila. Bylo vidět, že už dlouho se jí takové lásky nedostávalo. Bublala jako o život!! Nejvíce ale bublala, když jsem ji hladila proti srsti, což je u Mišky absolutně nepřípustné!!
Bylo to nádherné, ale něco mi na ní stále nesedělo.
Tak jsem ji vzala na prsa a šla zvážit na kuchyňskou váhu. V tu chvíli jsem se zhrozila. Vážila necelých 700 g!! Pro srovnání - Miška je mladší asi o 2 měsíce a váží 750!! Ono by to nebylo a ni tak divné, kdybych nevěděla, že předtím vážila mnohem víc!!
Hned mi byl jasný ten divný pocit, když jsem si ji chovala. Ona už není jako bobr, ale spíš jako pírko!! Musela podstoupit strašnou hubnoucí kůru. Bylo mi jí líto.
Pokračovala jsem následovně: kontrola drápků, zadečku, a spol.
Všechno bylo v pořádku, až na ouška, která měla řádně poškubané od králíka a na drápky, které se jí nestříhali očividně od doby, kdy Míša odešla. Hodně mě taky znepokojovala její váha. Hned jsem jí slíbila, že zajdeme další ráno k veterináři.
Mezitím jsem pustila Mišku běhat po bytě a Blbaňku jsem k ní položila aby se mohli očuchat. Na první pohled bylo jasné, kdo je menší. Je to smutné, ale za prcka byla Blbaňka.
Pak jsem ji raději nechala v kýblu (no spíše mísa) na prádlo (nebojte byla prostorná), protože akvárium bylo moc špinavé, tak jsem ho louhovala v octové vodě přes noc. Kýbl na prádlo jsem přikryla čistými utěrkami a podstrojila jí vše potřebné na žvanec atd.
Šla jsem spokojeně spát, mamka mi vyhrožovala, že vyskočí a že si ublíží atd. Řekla jsem jí na to, že může být v klidu, protože Blbka není takový divoch jako Miška.
Ráno jsem se vzbudila dřív. Bylo asi 6 hodin a všichni stávali do školy. Šla jsem na záchod a podívala se, jak to s ní vypadá. Nadzvedla jsem utěrku a v šeru pokoje jsem zjistila, že v objemném kýblu na prádlo - ač chmatám kde chmatám - nikde niní nic, co by Blbku aspoň připomínalo. Šla jsem na jisto pod stolek, kde si vždy hoví Miška a kde má nachystaný polštářek. Ale tam nebyla!! Začala jsem přemýšlet, kde všude by mohla být a jaké nástrahy na své dobrodružné cestě potkala.
Naštěstí jsem si vzpomněla, že když u nás byla Blbka na návštěvě, moc se jí líbilo pod televizním stolkem. Zamířila jsem tam a ani nevíte, jak jsem byla šťastná, když jsem zjistila, že je v pořádku. Čučinkovala tam na mě a já na ni, tak jsem ji zkusila chytit.
Ale to už mi moc komické nepřipadalo. Byla mnohem mazanější a rychlejší než Miška. Po 5 minutách jsem to vzdala, protože jsem ji nechtěla stresovat. Nakonec jsem ji ale chytit musela. Za asistence mého ospalého přítele jsem ji nakonec lapila. Dala ji do přepravky a utíkala k doktorovi.
Tam mi neřekli nic zajímavého, jen jí vzali maz z ucha kvůli králičímu svrabu, který se stejně, ale díky Bohu, nepotvrdil.
Veterinární sestra si pochvalovala, jak je Blbaňka hodná. Trochu jsem se zastyděla. Naposled jsem tam totiž byla s Miškou, která milou sestru, při pokusu obrátit ji na záda, brutálně pokousala. :_)
Tak teď máme doma 2 caparty - jednu klidnou a milou holčičku (dokud ji nepustíte běhánkovat) a druhou divokou a nevrlou za každé situace.
!!!!
(Petrs, 25. 6. 2007 20:18)