Jdi na obsah Jdi na menu
 


... o bulimii

20. 11. 2006

Bulimie


Co je to?

Je to stravovací porucha psychického původu, která je běžnější než anorexie (úplné hladovění). Postižení trpí náhlou neovladatelnou chutí k jídlu, která vede k pravidelným záchvatům přejídání, po kterých se pak jídla zbavují projímadly nebo vyvoláním zvracení.

Postiženými jsou ženy i muži v každém věku. Nejčastěji jsou ovšem touto chorobou postiženy ženy mezi dvacátým a třicátým rokem života. Zejména "trendy" posledních let ukazují, že se jedná o jakýsi civilizační problém, který se stále šíří.

Postižení mají na svůj věk a výšku obvykle normální váhu a jen občas vypadají nemocně. Jejich okolí jen zřídka tento problém odhalí, protože většina takto postižených své problémy z nejrůznějších důvodů tají. V nitru se ovšem skrývá neustálý strach z jídla, neschopnost přestat se přejídat a tento problém si přiznat. Dokonce například i princezna Diana řešívala své problémy právě tímto způsobem a patřila tak mezi novodobé slavné bulimičky.


A nyní fakt: u 45% lidí, kteří jsou postiženi anorexií se později vyvine bulimie.


Tato nemoc může způsobit řadu dalších komplikací duševních i tělesných, např. nízký krevní tlak, menstruační obtíže, dehydrataci (dochází k odčerpání nezbytných minerálů), ledvinové obtíže a obtíže močového měchýře (zejména při pravidelném používání projímadel), úzkost, deprese, napětí. Samo přejídám může být v některých případech smrtelné.

Máte-li dojem, že Vy sami a nebo někdo z Vašeho okolí trpí bulimií, rozhodně neváhejte a před tím, než se budete snažit sami pomoci, vyhledejte odbornou pomoc u některého lékaře.


A jak bulimika poznat?

Oni sami nejlépe vědí, jak zamaskovat a skrývat svůj problém a mají mnoho různých fint. Ale základem většinou bývá, že po jídle se uchylují na WC, odkud bývá slyšet pokašlávání a splachování (i vícekrát za sebou). Někdy to může být například plná zásuvka obalů od jídla (nebo třeba krabice pod postelí), jindy zase obrovské návaly hladu a následné "nezřízené hody", které opět střídá návštěva toalety. Ovšem výčet není ani zdaleka úplný. Sami bulimičky se jistě při čtení těchto řádků usmívají a říkají si, že používají mnohem mazanější taktiku, než jaká zde byla popsána. Každopádně si všímejte také změn v chování (náladovost před nebo po jídle), nadměrné mluvení o jídle či o nadváze apod... Nikoho, prosím, neodsuzujte. Uvědomte si, že takto postižený člověk je v podstatě nemocný a má vlastně především duševní problém, který je třeba řešit. Nabídněte pomoc a pochopem.


Klára 28.12.2001

Zhubla vaše dcera a přitom jí závidíte apetit? Když jí tak se "přežere" a pak tvrdí, že je jí špatně? Vždycky chce jen malou porci a příšerně vyvádí, zeje to moc, ale pak si přidá? ... Splachuje dvakrát? Hlídejte jí, možná má bulimii. Já jsem bulimička a nikdo nemá ani tuchu. Mám jídlo ráda a nedokázala jsem se ho vzdát, i když jsem si byla naprosto odporná, nenáviděla jsem pohled do zrcadla, neviděla jsem nic jiného než dvojitou bradu, nafouklé tváře, vypoulené břicho, veliký zadek ... měla jsem na 170 cm 60kg. Směšné? Závidění hodné? Omyl - moje prokletí. V létě jsem se nebyla ani jednou koupat, protože jsem se nedokázala svléknout do plavek. Nosila jsem jen kalhoty a jen trička s rukávem. Navíc jsem se sice s klukama bavila, ale jakmile nějaký projevil zájem, stáhla jsem se do sebe a ON se stal mým největším nepřítelem. Bála jsem se, že by se mě dotkl a ucítil.. špeky. Blížil se mi maturitní ples a já se rozhodla, že zhubnu i za cenu zdraví. Začala jsem ukrutně cvičit a jíst... jenže to byl kámen úrazu. Odmalička nejím maso, stačí mi pohled na dort a je mi nevolno a sladkému jsem také neholdovala. Neměla jsem jak změnit jídelníček, vždycky jsem byla příkladně zdravě se stravující člověk. Co teď? Dva měsíce do plesu a já zhubla jen kilo. Najedla jsem se a dostala vztek, přímo záchvat. A moje cesta vedla na záchod. Jenže mi nešlo zvracet a ze mě se stal uzlíček nervů, který nemyslel na nic jiného, než na zvracení. Pár babkovských rad lidem po "opici" a vida. Během těch dvou měsíců jsem zhubla 6 kilo. Zalíbilo se mi to, jenže když už je člověk štíhlý jde to hůř. V době po maturitě jsem měla 50kg a na dovolené u moře 48. Vypracovala jsem si tak dokonalou techniku, že mi stačí 5 min a oběd běží potrubím. Našla jsem si kluka a kvůli (díky?) němu ztloustla na 53,5kila. A opět je tu můj problém, NENÁVIDÍM moje břicho! A zvracím. Jestli máte na někoho podezření, napíšu vám, co já, jako bulimička, dělám: Hodně piju, u každého jídla vypiju min. l litr nejím uzený sýr,čínské polívky (špatně se zvrací) zásadně po každém jídle mířím na záchod,pokud možno do jiného patra než jsou ostatní žádná bulimička nedokáže sníst malou porci,pokud j í pod nosem voní další jídlo (když už mám zvracet, tak se pořádně najím.- i to jde lip) a dávejte pozor na dvojí splachování, zarudlé (až odřené) klouby na ruce, větrám na záchodě, neustálé mytí rukou před cestou na WC a hlavně: snažte se pomoct, mluvte o tom. Nechceme to přiznat, ale chceme to někomu říct. A nekřičte, je to nemoc, ne blbost!


více info na www.pppinfo.cz



Pokud by jste chtěli mít nějaké připomínky, máte pocit, že jsem zapomněla na něco důležitého, znáte lepší odkazy k tématu nebo najdete v textu chyby prosím kontaktujte mě. Stejně tak bych byla ráda, kdyby se ozval někdo, kdo má s touto nemocí zkušenosti a napsal svůj zážitek, který bych pak zveřejnila ....



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

njn

(vercca.M, 10. 2. 2008 21:46)

přesně tak k té bulimii ja mam nato mnohem lepší finty...